Čtvrteční ráno patří vlčímu výběhu v Srní, kam přicházíme v tichosti pozorovat vlčky ještě ráno, než přijdou davy. A máme štěstí, ticho a bezlidno, jen vlčci líně polehávají na kamení ve svahu, jako by právě vstali a brzy odcházejí jako jeden vlk čekat k bráně na snídani. Mám možnost si vyzkoušet dva větší dalekohledy a musím říct, že pozorovat zvířata dalekohledem je daleko pohodlnější, než přes hledáček. Nutně potřebuju dalekohled 😀

Další zastávka je u Filipohuťského potoka na Modravě, kde jsem loni na mé skvělé dovolené litovala, že nemám stativ. Tentokrát jsem  ale vybavená byla a tak nám během času stráveném u kaskádovitého potoka v hustém lehce mokřadním lese notně vyhládlo. Protože tentokrát už konečně nejsou žádné covidové restrikce, můžeme se posadit v pivovaru Lyer na oběd. Při pohledu na ceny mi lehce zaskočí, ale když dostaneme monstr porce lahodného jídla, je cena naprosto spravedlivá.

Filipohuťský potok.

Zatímco obědváme, solidně se rozprší a tak další program rušíme s plánem návratu na ubytování. Jak ujíždíme z modravy, mrak zůstává za náma a obloha se trhá. To bychom asi mohli dát ještě kapličku na Březníku, kterou jsem loni nerada ale vynechala. Při cestě se nad náma honí mraky, ale počasí drží až dokud nedojdeme zpět k autu a do restaurace u parkoviště na kafe. Kroupy a slejvák bubnují do venkovního posezení a my si spokojeně hovíme v teple.

Pátek je naplánovaný Tierepark v Bavorském lese. Veliké výběhy pro zvířata zbudované přímo v lesním terénu skýtají mnoha zvířatům lepší podmínky na prostor, než některá naše Zoo a přístupná jsou v podstatě bez omezení a bez vstupného. Tak se dá jít zvířata pozorovat brzy ráno nebo večer. My jsme na místě po hodinové cestě asi kolem 9:00 a máme ještě štěstí, že zahlídneme medvěda. Sice nám hned ukazuje, co si o nás myslí, když se natočí zadnicí a přidřepne, ale to vůbec nevadí.

U divokých koček je zástup Francouzů s vymazlenou technikou, soutěž “kdo ho má většího” by rozhodně vyhráli Francouzi. Abyste rozumněli, jedná se samozřejmě o velikost fototechniky.

tetřev hlušec

Nejvíc se těším na vlčky, ale bohužel. Ve výběhu dlouho žila 13. letá vlčice, která nedávno zemřela a tak výběh prochází rekonstrukcí. Nakonec ani s rysem nemáme štěstí, ten se v zataženém dni nevyvaluje nikde na kamení ale schovává se v pelíšku. Deštivý všední den mimo sezónu je dobrá volba, pokud chce člověk zvířata pozorovat celkem v klidu bez řevu dětí a hlučného hovoru skupinek. Po zvířecím parku se dá nachodit kolem 10km a když vyhládne, a u hlavního parkoviště je možné se docela slušně najíst v místní táckárně.

Záchody a možnost posezení jsou skoro na každém rohu mezi výběhy, takže přívětivost pro návštěvníky maximální. I vybrané druhy zvířat nejsou žádné exotické, ale zastoupeny jsou vybrané druhy, žijící volně v okolní přírodě.

Sobota je ve jménu výletu, aby se nemuselo pořád jezdit autem. Okruh z ubytování má skoro 14km a tak jde s přimhouřeným okem o plnohodnotný sobotní výlet. Původní plán podívat se na vrchol kopce Špičák padá s tím, že cesta mezi vrcholem a Čertovým jezerem je sezónně uzavřena a tak vrchol vynecháme. I tak si solidně zastoupáme k ledovcovému Čertovu a Černému jezeru, které je největší a nejhlubší ledovcové jezero na Šumavě.

Černé jezero.

Kolem břehů je možné vidět, že kůrovec a silný vítr postihuje i některé oblasti Šumavy. Z nejvyššího bodu našeho výletu pak pokračujeme zpátky na ubytování kolem vodopádu Černá smrž, který je na Černém potoce vytékajícím ze stejnojmenného jezera. Je zataženo, poprchá a po cestě kolem vodopádu už není ani noha. Nejvíc turistů je tak kolem obou jezer a všichni asi dnes využívají kratší cestu po žluté zpět k parkovišti, protože nestálost počasí k delšímu výletu nevybízí.

V neděli ještě stíháme načíhnout na oboru s jeleny v Kvildě, než se vydáme na dlouhou cestu domů.