Navíc když jeden z těch dvou dnů prochodíte pěkně v pohodě a klidu pěškobusem, tak se možnosti toho co se dá stihnout ještě trochu zmenší…
A Černobylská zóna? Pro turistu tam reálné nebezpečí nehrozí a elektrárnu Vám ukáží jen tak mimochodem na minutku přes plot. Zato Vás vezmou do Pripjati, kde si můžete prohlídnout prakticky cokoli, i když poprvé se asi člověk drží průvodcem určených míst a domů – a podruhé tam asi jede málokdo. Nicméně zážitek z vybrakovaných, rozkradených a rozmlácených budov, které díky absenci člověka erodují a fauny, nepokrytě se rozrůstající, kde to jen jde, je opravdu zážitek, který za to stojí. I díky historii, která se k tomuto místu váže. Ačkoli je v posledních letech návštěva míst po katastrofách populární a cestovní kanceláře už nabízejí kde co, mě od dětství návštěva Černobylu i Ukrajiny lákala a tímto jsem si splnila jeden ze svých snů, a do budoucna se na Ukrajinu určitě vrátím.

Zajímavé je, že například známý bazén fungoval až do roku 1996, ale vypadá stejně jako ostatní, dříve opuštěné budovy. A jak to, že bazén fungoval ještě 10 let po havárii? Pořád zde totiž žili lidé, ať již zaměstnanci továrny Jupiter, nebo místní policie. Dnes je už komplet vše opuštěné. I poslední funkční černobylský reaktor byl odstaven v roce 2000