Kyjev je nádherné a bohaté město a pokud byl člověk někdy po památkách v Praze nebo jiném velkém městě s bohatou minulostí, tak si jistě dokáže představit, že den a půl v této metropoli je naprosto nedostatečný.
Navíc když jeden z těch dvou dnů prochodíte pěkně v pohodě a klidu pěškobusem, tak se možnosti toho co se dá stihnout ještě trochu zmenší… Zajímavé je, že například známý bazén fungoval až do roku 1996, ale vypadá stejně jako ostatní, dříve opuštěné budovy. A jak to, že bazén fungoval ještě 10 let po havárii? Pořád zde totiž žili lidé, ať již zaměstnanci továrny Jupiter, nebo místní policie. Dnes je už komplet vše opuštěné. I poslední funkční černobylský reaktor byl odstaven v roce 2000
A Černobylská zóna? Pro turistu tam reálné nebezpečí nehrozí a elektrárnu Vám ukáží jen tak mimochodem na minutku přes plot. Zato Vás vezmou do Pripjati, kde si můžete prohlídnout prakticky cokoli, i když poprvé se asi člověk drží průvodcem určených míst a domů – a podruhé tam asi jede málokdo. Nicméně zážitek z vybrakovaných, rozkradených a rozmlácených budov, které díky absenci člověka erodují a fauny, nepokrytě se rozrůstající, kde to jen jde, je opravdu zážitek, který za to stojí. I díky historii, která se k tomuto místu váže. Ačkoli je v posledních letech návštěva míst po katastrofách populární a cestovní kanceláře už nabízejí kde co, mě od dětství návštěva Černobylu i Ukrajiny lákala a tímto jsem si splnila jeden ze svých snů, a do budoucna se na Ukrajinu určitě vrátím.
Blog Martina, který tam byl s námi a kromě fotek nabízí i čtivé povídání.
Mazec! Ta fotka s břízou je nádherně symbolická….
Ta bříza se všem nejvíc líbila už kdysi. Dobře, že má svoje kouzlo pořàd 🙂