Plánovaný výlet byl v podstatě nutný ze dvou důvodů – vyzkoušet vloni koupené a ještě nenošené tenisky, zda je můžu vzít na vandr a taky si před prvním letošním vandříkem vyzkoušet aspoň denní vzdálenost. Naštěstí k té délce nebyly přidružený ani kopce, ani krosna, jinak bych bídně zhynula a doufám, že v průběhu sezony se to vylepší. Přece jen letos chci jet zase s Kudrnou a tam se na pomaláče nebere zřetel:)

Většina naší cesty byla pěkně po rovince – kolem Baťova kanálu, historického průplavu Otrokovice-Rohatec, vybudovaného v letech 1934–1938 v délce 52km, nebo kolem řeky Moravy, u jejíhož pramene jsem se pod vrcholem Králického sněžníku zastavila v únoru. Cestou jsme (bohužel jen zvenku) obhlédli technickou památku – výklopník, kde se v minulosti překládalo uhlí z železnice na řeku.

Počasí vyšlo vzhledem k předpovědi celkem použitelně, bez deště, jen zataženo, a nakonec při čekání na vlak domů jsme měli možnost se i trochu vylepit na sluníčku a užívat si jeho příjemné jarní výhřevnosti.