Je teprve půl 8 ráno, ale už teď je zjevný, že dneska konečně bude to pravý plnotučný jaro, který nedočkavě vyhlížím. Počasí na tričko, bez toho, aby severák ještě proháněl zimu naposled krajem.

Ptáci řvou a vysedávají na větvích blízko mě, žel já su dnes vyzbrojená jen kompaktem. Asi to ví a proto provokativně pózují. Dneska mám hlavu v korunách stromů a nechce se mi stáčet pohled k zemi. A když to nakonec udělám,  su odměněna snad desítkou různých jarních kvĕtin. Žádný náznaky tepla a nesmělé vykukování několika barevných hlaviček. Barevný orgie, teplej jarní vzduch a skoro nulová přítomnost dalších turistů. Dokonalej jarní výlet.

První kulturní zastávka je u hradiště Vildenberk. Tedy spíš toho, co z něj zbylo. Hrad založený v roce 1318 byl v 15. století rozprodán a opuštěn, kvůli jeho velké rozloze a nákladné péči. Dneska je tu místo jednoho z největších středověkých hradů na Moravě jen několik cihel, to už jich možná bude víc v Pozořickém kostele. Pak modrá značka vede k Žalmanově studánce, která je plná vody a další zastávka je u Pařezové a Habrové studánky. Poslední zmíněná není díky prosaku z blízkých nádrží pitná, to ale v tu chvíli nevím, a tak vodu ochutnávám. Je studená a dobrá a ty dva loky mě na životě snad neohrozily:) V nádržích jsou ropuchy, které nesměle vykukují nad vodou, ale jinak zůstávají schované pod vodou.

Cesty z map jsou v terénu hezké a dobře výrazné, žádné srnčí  chodníčky. Mimo značky není ani noha, i když z nějakýho mně neznámýho důvodu nejsou v této oblasti skoro žádný lidi nikde. Nádherný jaro a všichni sedí doma? dobře jim tak!

Památník k jubilejnímu 40. výročí panování  knížete z Lichtenštejna je osazen na místě s 58 duby, tak jako ostatní jubilejní památníky v této oblasti. Je na něm ale vidět, jak je sešlý, přestože ho po sto letech, v roce 1999, obnovili Hostěniční hasiči, častější péče by mu neuškodila. Nápis na něm je již jen velice těžko čitelný.
Dál vede cesta kolem neoznačeného přítoku do Říčky, krásnými lesy, probouzejícími se do jara. Ve stínu mezi kmeny stromů probleskuje hladina potůčku a zrcadlí modrou oblohu, kolem rostou jatérníky, podběl, sasanky,  mokrýše a dokonce petrklíče.

Další pomníček, který přestává být čitelný. Pustiměř 1893, znak Lovu zdar a několik jmen. Cestou k dalšímu jubilejnímu památníku knížete Jana II z Lichtenštejna se v lese mihne velké stádo srnek. Na lidi tu asi opravdu nejsou moc zvyklé, protože to není poprvé, kdy běží prakticky přes cestu.

Na cyklostezce už to kypí životem, je potřeba z ní rychle zmizet. Kolem Hostěnickýho potoka se rojí rodinky s dětma, na rybnících u Hostěnic tak není chvíle klidu pofotit si žabky, který jsou otrkanější a z lidí si toho tolik nedělají a ochotně pózují.

Kolem potůčku Roketnice teprve začínají plantáže jatérníků. Kilometry fialových dek pokrývají les až  k Vápence Mokrá Horákov, která jede na plný obrátky. Z polí cestou na Tvarožnou je krásně vidět kostel Nanebevzetí Panny Marie v Pozořicích, nebo kaple Panny Marie Sněžné, která ční nad krajinou na vrcholu Santon. Protože se blíží západ slunce, upravuju a zkracuju trasu. Dnešní cíl, ušlapat kilometry ve výší mého věku, se tentokrát nezadařil, ale rok je teprve v rozjezdu a určitě ještě budu mít několik příležitostí nezakrnět:)