Po třech měsících už to můžeme vyhodnotit bez nejistoty, jestli jsme se ve vyhodnocování neunáhlili.
Sžívají se dobře. Nebo lépe: už se sžili a trvalo jim to jen pár dní. Oba jsou to nekonfliktní pejsci, dobře snášející ostatní zvířata, takže spolu vycházejí dobře. Kontaktnější z těch dvou je jistě Charlie, ten si chodí za Dustinem lehat a tulit se k němu, stejně jako se tulil k Ferince. Charlie má psí společnost rád a je to na něm vidět. Přesto ze začátku trochu žárlil a dával to najevo hlavně leháním na netypická místa, vtíráním se pro hlazení v situacích, kdy v minulosti o hlazení zájem neměl. Ale dvě ruce hladí vždy dva pejsky a nikdy to nepřerostlo v nějaký diskomfort pro Dustíka. Jediná nevýhoda je, že když se oba vrtí na posteli a Charlie si někde lehne, pro jistotu kontroluju, že Dustík má dost prostoru a nemá pod Charliem zaklíněný kus psa. Ještě se to nikdy nestalo, i když Charlieho huňaté tělo občas vypadá, že Dastíka zcela zalehl, většinou ho skrývají jen chlupy.
Hned v dalším týdnu poté, co jsme si Dustíka vzali, jsme jeli na veterinu s Charliem na pravidelné očkování. Dustina jsme rovnou vzali s sebou, aby se s naším veterinářem seznámil. Dostáváme doporučení, že může klidně přibrat i na 6 kilo z aktuální váhy 5,2 kg, protože Dustin je celkem kostnatý. Charlie opět chce slupnout veterináře i s injekcí k večeři, tak si vakcínu musí pan doktor pěkně střežit, ale daří se, a když odcházíme, pan doktor nemá nic nečekaně okousané od našeho všežravého mola. S jednou věcí má Dustin potíže. A tím nemyslím to, že není naučený na domácí hygienu a tak se s ním musí často ven. On neumí chodit po schodech. Máme do ulice jeden schod a do dvora dva. S oběma stranami má značný problém. Doteď mě nenapadlo, že pro malého psa i takové malé schodky můžou být problém, takže Dustina musíme vynášet ven v náručí. I když nahoru do schodů se to naučil celkem brzy, stejně do nich skáče docela srandovně, kdy se odrazí daleko před schodem a přeskočí ho jako složitou překážku, místo aby prostě vyhopkal nahoru. Dolů mu to trvalo přes dva měsíce, ale už zvládne sám i oba dva schody do dvora, tak se nemusím pořád ohýbat k zemi a přenášet ho. Doma jsme si prvních 14 dní zvykali a sžívali se, až Dustíček ukázal bříško a chtěl ho drbat. V ten okamžik jsem našla nevytažené stehy z kastrace. Asi nemusím popisovat naléhavost mého telefonátu muži, aby si v práci zajistil dřívější odchod a hned nás odvezl na veterinu. Přece jen jsme 2 týdny zpět dostali psa po kastraci, který už několik dní měl mít stehy vytažené. (Kastrace 14.10, cca 10 dní na vytažení stehů, 28.10 odvoz domů). Veterináři se podařilo nějaké stehy uvolnit a vytáhnout, bohužel všechny nešly, byly už trochu vrostlé. Také padla otázka, zda není Dustin kryptorchid, protože provedení stehů tuto možnost naznačilo. Z útulku jsme dostali omluvu za stehy a potvrzení, že Dustin kryptorchid byl. Většina psů totiž má jedny stehy a u kryptorchida mohou být dvoje. Když je člověk nečeká, je snadné je přehlédnout. Hlavně když má Dustík černě zbarvenou kůži v místě operace a černé stehy jsou tak totálně neviditelné. Za týden se máme znova stavit v ordinaci na vytažení posledních stehů, ale bohužel se to Dustinovi nelíbí tak moc, že se nedaří všechny stehy vytáhnout. Co teď? Naštěstí nás za pár dní, 25.11.2025, čeká velká veterina na klinice, a tak to dořešíme tam. Charlieho prohlédli, proklepli a naznali, že i když má za měsíc 13 let, těší se dobrému zdraví. Jeden pes tedy z krku. Dustíka prohledávali a proklepávali mnohem déle. Levá zadní pately trojky, pravá zadní pately dvojky. Chodit a svalit ano, ale žádné velké ambice do budoucna. No, se psem, co před měsícem stěží zvládl za hodinu ujít kilometr si naděje nedělám, ačkoli dneska ten kilák zvládáme do 30 minut. Dokonce zvládne jít už tak rychle, že můžeme silnici přecházet oba po svých, což ještě před pár týdny nebylo možné a musela jsem ho vždy nést, abychom vůbec stihli přejít bezpečně. Nebyl zvyklý nikde chodit, svaly atrofované, ze začátku jsme chodili na třistametrové půlhodinové procházky, které ho totálně unavili. Doma pak na dlouho odpadnul. Dále lehký šelest na srdíčku, takže dostáváme termín na kardio – “naše” klinika je zároveň na kardio specializovaná, tak už pana doktora známe a v lednu se sem zastavíme znova. Jeden shnilý zub určen na vytržení, ale uvidí se, jak pan doktor zhodnotí srdíčko a možnost narkózy. Jinak zuby dobrý. Plíce taky dobrý. Slepé očko nemusíme kapat, dokud slzí samo, ale chce to pravidelně sledovat, zda není zarudlé a suché. Nakonec Dustina musíme držet ve třech, jak se cuká, aby paní veterinářka mohla uvolnit ty poslední stehy. Musí je i trochu máčet, jsou lehce vrostlé, ale úspěšně se daří všechny stehy vytáhnout. I druhý pes je tímto pro teď z krku. Žrádelní pořádky si u nás sedají. Dustin už má docela dobrý základ očního konkatku, u kterého se snaží způsobně sedět. Pejsci, co nesedí, totiž nedostanou nažrat. U nás jsou ale samí učenliví pejsci a tak u nás se žrádlem problém není. Trochu problém je, že Dustin od misky odchází a tím dává Charliemu signál, že po něm může všechno dojet. Stojím nad nimi jak bachař a hlídám. Naštěstí navzájem o svoje misky zájem nemají, pokud žerou a každý si hledí svého, a i když Charlie žere rychleji, jen zálibně Dustinovi do jeho misky kouká ale vystrnadit se jej nesnaží. Dokonce jim můžu dávat i nějaké dobroty a oni si s nimi lehnou vedle sebe a každý se věnuje té své. Bez závisti a snahy uhamtat co nejvíc. Oba dva navíc chodí spát se mnou, ale když nejsem doma, ochotně okupují muže. Dustin je rozený pes postelový, protože pokud je možné se do postele dostat, jinými místy pohrdá. Pokud není do pokoje otevřeno, bere zavděk i mnoha místy na naší vyhřívané chodbě, nejradši má ale podložku vetbetku, pod kterou přímo vede teplodárná trubka a i sama podložka hezky hřeje. Dustík se taky stihl seznámit s kamarádkou a jejími dvěma pejsky, malou kníračkou a jorkšírským teriérem. Dafinka psy v oblibě ráda nemá, ale Dustíka spokojeně ignoruje a nijak ji jeho přítomnost venku neobtěžuje. Je to super, protože ani Charlieho, který je mnohem větší, se nebojí. Na silvestra jedeme ke tchánům a tchýně, která má ze psů respekt, si bere Dustina do náruče, dovolí mu pobyt v obýváku, což bylo doteď všem našim psům zapovězeno a krmí ho šunčičkou. Máme doma lamače srdcí dívek i dam. Pak se ještě stavíme u kamarádů, kde Charlie způsobně nežere ze stolu a Dustin se nechává mazlit kamarádkami a spokojeně si užívá drbání od dvou ženských naráz. Je to požitkář. Rozvalený na gauči a naprosto spokojený. Na výlety zatím chodí jen Charlie. Sice oslavil 30.12.2025 třináct let, ale dvanáct kilometrů výlet si střihnul jako mazák. I odvoz autem, který nám zajistil kamarád, si užil a hezky ležel na zadní sedačce, vystlané psími dekami. Nejvíc mě pobavil kamarád, když se ptal, jestli ta jedna deka není málo. Hned jsem chtěla skočit pro další, jestli se bojí chlupů, ale on měl strach, aby studená sedačka Charlieho nestudila do bříška. Finského špice, který v mrazu leží na dvoře a dokud na sobě nemá zmrzlou krustu sněhu, odmítá se hnout. To mě opravdu rozesmálo. Před pár dny nasněžilo a co si víc užije lapinkoira, než pořádný sněžný výlet? Kardio vyšetření ukazuje, že levá chlopeň není v dobrém stavu a vypadá to, že Dustin prodělal neléčený vážný zánět, který poškodil srdíčko. Zřejmě už s ním potíže měl delší dobu, ale narkóza a kastrace mohli situaci ještě zhoršit. Také hezky přibral na 5.6kg, takže dostáváme termín na vyšetření štítné žlázy a instrukce, jak dále postupovat po vyšetření a před narkózou k vytržení zubu, kterou velmi doporučuje. Shnilý zub znamená zánět a zánět je u kardiaka riziko. Zub musí ven. Zatím ale čekáme na výsledky vyšetření štítné žlázy. To rozhodne, zda Dustin bude brát jen léky na srdíčko nebo i na štítnou žlázu a podle toho se ještě určí další vyšetření. Pokud by se prokázala snížená funkce štítné žlázy, byla by šance, že by Dustík měl léky na srdce jen dočasně. Zatím výsledky vyšetření nemáme, ale jakmile je dostaneme i s léky, objednáme Dustíka na trhání zubu. Předtím musí minimálně 14 dní léky na srdíčko brát a den dopředu vysadit. Také se doporučuje 5 dní před trháním nasadit antibiotika, u srdcaře to snižuje rizika. Štítná žláza je sice mírně horší, ale kompenzovat se nebude, Dustin tedy dostává 28.1. jen léky na srdíčko a také antibiotika, ať je máme doma. Léky na srdíčko (Tritage 1,25 mg v dávkování ½ tablety) bude brát od zítra a nesmí je dostat den před operací ani v den operace. Antibiotika bude mít 5 dní před operací, vysadit jen v den operace a pak ještě 5 dní dobrat. Při operaci vše dostane nitrožilně a léky na srdíčko dodané den před operací by mohli srdíčko moc zpomalit. Na dnešek je naplánovaná extrakce špatného zoubku. Nakonec bylo potřeba vytrhnout dva. Oba na levé straně. Dole stolička M2 a nahoře premolár P3. Jinak zoubky dobré. Narkózu zvládl Dustin dobře, po injekci hezky usnul, a když jsme si ho dovezli domů, Charlie ho oňuchal a olízal čumáček. Má samovstřebatelné stehy, tak stačí jen pár dní dávat měkčí stravu, sledovat zda není nějaký problém, 5x dát antibiotika a za pár dní bude fit. Navíc už váží 6 kilo, tak mu to hojení určitě půjde dobře. PS: pamatuje si, že Charlie vůbec neštěkal a trvalo mu to tak tři roky, než se to naučil? Tak i Dustíček je zatím tichý pejsek, co žádné zvuky nevydává. Kromě chrápání. To mu jde.
Přišel den D. Vyrážíme na kliniku.
5.1.2026
27.1.2026
16.02.2025
Konec.
Komentáře