V úterý jsme hned po práci vyrazili na rodinnou dovolenou, a jak jinak, než nájezdem na dálnici. Na dálnici to moc nejelo a v kufru pes, kterýmu hrozí přehřátí na sluníčku v koloně víc, než našemu fáru. Sjet na Lískovec a mít případně možnost skákat kolem Ferinky byl nejlepší nápad toho odpoledne, protože na sjezdu z dálnice něco zasmrdělo a nějak jsme dojeli. Dělat překážku v koloně na dálnici by bylo dost problematický, takhle jsme zavazeli jen o něco míň. Muž hodinu zkoumal, měřil, dotahoval, kroutil hlavou a nic, takže jsem nahodila mapy v telefonu a zavelela směr autoservis 500 metrů před náma.
   Vousatej servisák zakroutil do nastartovanýho motoru hlavou, nasadil upadenou hadičku, muž mu vnutil pade a mohli jsme jet vstříc jihočeským rybníkům. Jak padla tma, rozvalila se všude i mlha, takže dost nadsazenej čas příjezdu vyšel akorát aby nás přivítala teplá náruč dřevem vytopené chalupy, kam se tak rádi vracíme.

Středa. Je zataženo, ale teplo, stačí tenkej delší rukáv a při pohybu je to tak akorát. Na dnešek je okruh jen kratší, aby si Feri trochu zvykla zase na to, že se bude trajdat každej den až do ošoupání špicích nožiček. Okruh je dost asfaltrovej, ale vzhledem ke vzdálenosti to zas tolik neva. Značka jde lesem, mezi barevnýma listama stromů… střídají se tu listnatý barevný lesy, kdy nahoře je stejně jako dole, listí žlutý a zelený a při poryvech větru se snáší k zemi stovky barevných listů s těma jehličnatýma, kdy nahoře je tmavě zelená a dole světle zelená hebká mechová náruč, protkaná občas zbloudilými kořeny stromů. Prvních 5 km šlo hladce, pak jsme píchli kolo u kolobrndy a muž musel též šlapat po svých. Holt rozdělení práce. Panička s batohem po svých a páneček na kolobrndě ještě s motorem. Kolem Novoplešského rybníka jsme šli docela dlouho. Místní rybníky vlastně nejsou ani moc hluboký, jsou spíš celkem placatý a možná nás to zjištění trochu překvapilo. Někde kejhá husa a pak proletí osamocená nad náma. Parádní den na procházku, na focení ale to bezbarvý nebe není moc lichotivý.

Když se pak chceme ohřát nad horkým kokosovým rafaelem v naší oblíbené cukrárně Pod Věží, s nelibostí zjišťujeme, že už zmizela do propadliště dějin. Nejlepší cukrárna široko daleko…

Velký lomnický rybník, NS Lomnice

Čtvrtek. Nalákaní zavřenou cukrárnou, jeli jsme si spravit chuť do Třeboně, do výborné cukrárny Pohádka, kde maj super poháry. Výhoda pracovního dne začátkem podzimu byla zjevná. Nebylo tu jediný dítě, a celou cukrárnu jsme měli jen pro sebe. Rychle občerstvit a pak do Lomnice na zhruba 6km okruh kolem Velkého Lomnického rybníku, s mnoha informačními tabulemi, přístřešky na posezení a pozorování ptactva a jednou rozhlednou… Asi jsme uhnuli do slepýho ramene stezky, v mým mobilu naznačeným jako část okruhu, došli k dávno nefunkčnímu pahýlu mostu a otočili se a ve svých stopách obkroužili rybník k rozhledně na pozorování ptactva. Rozhodně tu bylo dost živo, opeřenci různých barev jako modrá a žlutá tu přelétali, ale se psem prostě nejde být tak úplně zticha, když do číhání u hledáčku pěkně funí. Ono taky nějak cestou z cukrárny vylezlo slunko a už v půlce cesty jsem se musela svlíkat jen do tílka, abych se neupekla.
   Feri si párkrát probrodila, ale zvyšující se teplota nedávala moc prostoru zbytečně se zdržovat na slunci a šup domů, samozřejmě s vyválením v nějaké hodně smrduté věci, protože páník si myslel, že si chce podrbat záda, tak ji nechal válet:)
No a jak snáší sprchu pes, co za 10 let života nic podobnýho nikdy neokusil? jak starej profík, nechal se osprchovat a osušit a když se ukázalo, že to nestačilo, naklusal sám a dobrovolně do sprcháče znova a parádně asistoval při mytí, oplachování a sušení. Ležet na zahrádce na sluníčku už mu s blížícím se západem prej vůbec nevadilo, a tak jsem se mohla začíst do narozeninové knížky a Ferinka mi pěkně schla pod nohama a občas zvědavě nakoukla, co to čteme…

Pátek. Mlžné chladné dopoledne se během necelých tří hodin, co jsme venku, mění v celkem teplý jasný den. Na sundávání rukávu to není, ale značné oteplení je znát. Okruh kolem rybníku Veselská pískovna už jsme dlouho nedělali, tak neškodí si to tu zas trochu připomenout. Když jsme tu byli poprvé, okruh jsme kvůli vlhkýmu bahnivýmu podloží nezvládli celej, aby nám bahno nesežralo boty a teď se nám vlhkost travnatýho podrostu a podezřele vysoká neprošlapaná cesta taky nelíbila, takže nám prostě není souzeno naučnou stezku dál celou, ale jen její část kolem rybníku Vlkovská pískovna. Protože se zvedá nízká oblačnost a vykukuje slunce, tak je to děsně fotogenický a fotím furt dokola asi 100x pořád tu stejnou vodní plochu, jen je pokaždé ten úhel jinej a zaručeně lepší. Nevynecháme ani písečnou dunu, která je od roku 1954 přírodní památka, na které rostou vzácné pískomilné rostliny. Nějak ale začíná připíkat a tak jsme rádi, že jsme nekroužili o nějakej ten kiláček dýl a akorát zaparkovali znavenýho psa na zahrádku.

V sobotu žádná sláva, paničce bylo blbě, tak spala v noci asi 3 hodiny, pak ráno strašila, pak na chvíli odpadla ještě spát a pak najednou bylo děsný vedro, aby se dalo s Feri něco podnikat venku, a tak sme se prostě dovolenkově váleli, četli, a vůbec si užívali toho, že se nemusí vůbec, ale vůbec nic. Feri jsme ale taky vzali ven a rovnou vyzkoušeli novou duši na kolobce, že neutíká. Při té příležitosti jsem se rozhodla být postrachem silnic a ačkoli jsem děsila asi jen protijedoucí cyklisty, zvládla jsem na tady těch okreskách mezi rybníkama neutopit fáro v žádným z těch, který číhali hladově vedle uzounkých silnic na nepozorný řidiče.

V neděli jsme vyrazili zavčas, aby nás nezaskočilo nečekaný oteplení kvůli změně času v nečekanou hodinu. Dopoledne tu jsou každý den mlžná a studená a až kolem poledne vyleze pořádně sluníčko. Ne tak dneska, když jsme vyrazili před 9hodinou a slunko to do nás už pralo hlava, nehlava. Okruh kolem rybníků ale byl fajn, pěkně pod stromy a s chládkem vody, ve které se dalo schladit i osvěžit a protože dneska nikde ani noha, místo okruhu zpátky lesem jsme si dali stejnou cestou kolem rybníků zpět, aby se dal chladit pes. Ten byl celkem spokojenej, ačkoli kvůli tomuhle krásnýmu a teplýmu podzimnímu dni jsme museli asi o třetinu zkrátit.
Prostě když není pod psa, není to pro psa:) Ale v podvečer se nakonec taky ještě dočkal druhýho kola, aby nebyl až tak moc ochuzenej i o tu turistiku. na zítra už hlásí zase hnusně, tak jsme to krásně vychytali a zvíře si holt bude muset na dlouhý výlety ještě chvíli počkat, až přijde ta pravá podzimní slota, která mi při čtení s čajem pěkně na zahrádce na sluníčku vůbec nechyběla.