Sobota
Trasa na mapě.

Vůně smaženice probudila pomalu celé osazenstvo v našem pěkném apartmá. Venku přestává pršet, i když teda lehký deštík to nebyl a ráno mě neodbytné bubnování nenechalo spát. Předpověď počasí se výrazně zlepšila a před obědem by mělo přestat pršet – není důvod teda vymýšlet náhradní plán a po 10h vyrážíme na plánovaný výlet.

Su zpocená až na zátylku a zabahněná skoro tak vysoko. Cesta kolem Hlbokého potoka je nádherná, i když trochu náročná. Pořád stojím a pořád fotím a pořád doháním. Padající voda šplíchá kolem a bahno z cesty je nanesené všude na žebřích. Tohle jsou prostě Janošikovy diery. Soustava soutěsek, kterými protéká Hlboký potok tvoří nádherné vodopády a teď v půlce září parádní atmosféře přispívá opar po dešti, nízká oblačnost a zabarvující se listí.

Asi po hodince lávek, kde chodí i rodinky s malými dětmi nebo starší lidé v polobotkách, přicházíme ke kolibám na rozcestí Podžiar, které jsou i dnes otevřené. Všichni něco kupují, já v obou případech narážím na klamavou reklamu – nanuky nemá ani jedna koliba, přestože na venkovních cedulích je skví. Všechny ty masakrální davy se zřejmě po občerstvení vracejí zpět a tak je další postup kolem vodopádů pohodovější. Nezdá se to, ale díky všem těm žebříkům a řetězům překonáváme 600 výškových ve větší pohodě, než stejné převýšení šlapat do kopce, do sedla Medzirozsutce. Nad Terchovou se trochu rozestupují mraky, ale nad Velkým rozsutcem je docela černo. Malý Rozsutec, který nás ještě čeká je vidět v celé své mírně děsivé kráse.

Lezu z mýho pohledu po skoro kolmé stěně za pomocí řetězů a ocenila bych o pár cenťáků delší nohy, ale i já se nahoru na Malý Rozsutec (1343 m.n.m) vydrápu. NÁDHERA. Mraky se fakt hezky roztrhaly a na protější kopce svítí sluníčko. Krom jednoho rychlonožky jsme tu teď sami a užíváme si výhledy směrem nad Terchovou. Ten sestup nám byl ale čert dlužnej, mokrej kámen a klouzavý bláto, občas stup, řetězy, kořeny. Pak se klesání zmírní a nastupuje akorát uklouzaný bláto. Zvažuju pořídit na příště tretry 🙂 Skoro ke konci má jediný mužský člen výpravy válečné zranění, ale paní veterinářka umi profesionálně ošetřit i lidi, takže dneska bez ztrát na životech 🙂

V kolibě hotelu Diery maj přehlídku bezlepkových dobrot, takže po kapustnici se láduju šulancema s makom a teda sním jich tak půlku a dál to nejde. Stejně tak holky funí u svých halušek. To chce ideálně celý den nejíst na tyhle porce, ale další dny jsme už všichni připravení a ještě si tak několikrát užiju šulanců i pirožků.

Neděle
Slyším kapky, jak dopadají na okno a šumění potoka tekoucího před ubytováním. Krásný tichý večer strávený “na samotce” se dneska docela hodil a teď se mi bude krásně usínat po prolenošeném dni. Dnešní program nebyl nátočný – prohlídka Oravského hradu, dominanty regionu ze 13. stol. Předpověď byla strašná a realita ještě horší, takže v principu nápad s hradem nebyl špatný. Oravský hrad ale byl vystaven v několika etapách a během prohlídky jsme často přecházeli po nádvořích, schodech a teráskách. Od nejmladších částí hradu po nejstarší a zpět a ve všech přechodech nás nemilosrdně bičovaly provazce vody. Po tomto kulturně vodním zážitku jsme opět zavítali na něco na zahřátí a přesunuli se směr Malá Fatra, kde jsme si vyzkoušeli, jaké to je cítit se opile bez kapky alkoholu v Dome hore nohami a vcelku dneškem vyjímečně naplňuju typickou představu dovolené – jídlo, odpočinek kultura.
PS: Do koliby Bystrina jsme přišli před 19h. Moc lidí tam nebylo, jen jedna rodinka, která už měla prakticky po večeři, což se nám zdálo podezřelé, no ale jídlo jsme dostali parádní a moc dobré. Když jsme chtěli nakouknout do jídeláku na dezert, pan vrchní se omluvil, že mají otevřeno jen do 17h, ale tak že když po krmení rodinky byl ještě kuchař přítomen, tak nezavřel ani před nosem ani nám, za což mu patří velký dík.

Pondělí
Výlet na mapě

Řežeme se smíchy u večerního vínka. Ráno začalo výletem – srabsky lanovkou – a pán na nás dost hurónsky křičel při naskakování do lanovky “Hlavně žiadný stréééés!” takže jsme všichni nadskočili asi 3 metry vysoko:D Prostě dneska se nám do velkých sestupů nechtělo a tak jsme si vymysleli pěknou osmičku se středem u bufetu lanovky, což nebyl dobrý nápad, protože druhou otočku osmičky jsme nějak nezrealizovali 😀 Ale i ty nezasloužený výhledy stály fakt za to, převalující se mlha z hřebene na hřeben, v dálce sluníčko a do toho vítr. Byl to parádní výlet a docela jsem si ho užila i přes to, že jako výlet to fakt byl spíš kompromis mezi kochačkou a focením, takže žádné velké výkony. Ale i tak jsme si vyšli aspoň na nejvyšší vrchol Malé Fatry – Velký Kriváň (1708 m.n.m), který zrovna zahalila úplná mlha a pak si dali ještě mini okruh s parádními výhledy, když se mlha rozestoupila.

Úterý + středa
Co dělat, když je fakt hnusně a nikomu se nechce někde pobíhat v gumákách a pláštěnce? Procházka Demänovskou dolinou kolem řeky Zadná voda, která je přítokem řeky Demänovky, (která se podílela na tvorbě krásných Demänovských jeskyní), až k Vrbickému plesu, největšímu ledovcovému jezeru Nízkých Tater proběhlo za snesitelného deštíku a pak jsme ještě zaskočili na prohlídku Demänovské jaskyně slobody a Demänovské ľadové jaskyně. Do každé stojí prohlídka 8euro za dospěláka a 10 za foťák, tudíž pro žgrty to není a můžete hádat z galerie, jestli jsem žgrt:)
Osobně se mi víc líbila bohatá a barevná výzboda jaskyně slobody s protékající průzražnou částí Demänovky, ale i ľadová jeskyně nebyla špatná. Pokud by ale člověk vybíral jednu z těch dvou, za mě rozhodně tu první a druhou vzít jako zajímavost pro ledovou výzdobu, která se tu drží celý rok.