* Trasa na mapě
Svitavská pahorkatina… tady? Ano, tady, U Kostelce nad Orlicí, podél Divoké Orlice… člověka překvapí, že podhůří Orlických hor není jenom Orlická tabule, ale i výběžek Svitavské pahorkatiny, kterej jsme trefili skoro dokonale…
V pátek nás čeká dlouhá cesta s několika přestupy, ale nakonec to vychází skvěle a po lehké večeři v restauraci u Splavu vyrážíme do teplého večera. Večeře je dobrá a můžeme u ní poslouchat šumění divoké Orlice, tekoucí před restaurací, a s podivem nás tu ani nežerou komáři. V kempu vedle je dost plno a hlučno, potkáváme i bandy s lodními vaky, ačkoli na vodě už teď večer nikdo není… První hodinku šlapeme v už příjemné teplotě a slunce se pomalu klaní k obzoru. Taková náhodička, že na západ slunce stíháme otevřenou rozhlednu Vrbice, ze které je parádní výhled do kraje. Tam vzadu, není to Sněžka? to je asi blbost, to by odsud snad být ani neměla vidět…
Pod rozhlednou je hřiště a kryté posezení s otevřeným občerstvením, které prodává vstupenky, takže i výstup na rozhlednu je ještě možný – lidových 25č/osoba – i když už mám dojem, že otvíračku jsme prošvihli minimálně o hodinku… ale dokud štamgasti pijí, tak asi pivko teče proudem i mimo oficiální otvíračku, což se rozhodně nezlobím a ještě tu kupuju nějaký turistický vizitky (mimo jiné i poutní místo Homol, jak mě pán upozorňuje, že na místě se sehnat nedá). Z rozhledny je parádní kruhový výhled nejen do Orlických hor, ale jsou odtud vidět i Krkonoše s již zmiňovanou Sněžkou, Králický Sněžník nebo rozhledna Andrlův Chlum nad Českou Třebovou. Máme štěstí, že je taková parádní viditelnost a k tomu můžeme sledovat západ slunce. Spíme pak v jehličnatým lese na měkoučkým jehličí poblíž Vrbické studánky, ve které je čistá a studená voda. Ke spánku se ukládáme do ticha tmy a ráno balíme za zvuků motorovky. Než dosnídáme, prosviští kolem nás cyklista a dva houbaři, jinak ani noha. Lesy tady sou moc pěkný a ještě je nesežral kůrovec a tak mám možnost si užít pěknou ranní procházku. Z červené značky uhýbáme na cyklo a lesem ke Lhotě u Potštejna, protože kousek za ní by mělo být poutní místo Homol – barokní kostel Panny Marie Bolestné, pos4tavený v roce 1696, s kamenným schodištěm.
Jak se vynoříme z lesa nad Lhotou, tahle dominanta místního kraje, kterou nechala zbudovat hraběnka Terezie Eleonora Ugarte, nás zdaleka láká k nakouknutí i svým unikátním schodištěm z roku 1767 se 153 schody a 16 odpočívadly, které svým počtem symbolicky odkazují na modlitby z růžence. Z pod úpatí schodiště vypadá kostel fakt parádně, nahoru si vyběhnu jen tak nalehko a projdu se po prázdným hřbitově s kombinací náhrobků moderních i přes sto let starých… krásný místo, přesto se u něj za dobu naší svačící a foto pauzy zastavuje jen na chvíli jedno auto s turisty, kteří udělají pár fotek zespoda a frčí dál…
Pokračujeme přes louky k vesničce Polom, kde je hodně zajímavý kiosek s občerstvením, domácími výrobky, pleteným a šitým zbožím, šperky a keramikou a nabídkou workshopů, třeba na ručně šité barefoot botky, které vyrábějí především lidé z vesnice. Hodně zajímavý počin, takže si dáváme pauzu s horkým čajem, než se teplý a vyhřátý louky změní na dusnej a mokřadovitej terén původních bučin v zařízlém skalnatém údolí Modlivého dolu, kde se scházeli i Čeští bratři. Na cestě nás provází krákání hejna něčeho krkavcovitýho a bahnitý koryto naznačuje, že tu občas i teče nějaká voda. Je to nečekanej padák zpátky do údolí Divoké Orlice, abychom zas museli vyšplhat na gotický hrad Potštejn ze 13. století. Je tu fakt hodně Poláků, trochu mě to překvapuje, vždyť hranice nejsou zase tak blízko. Na prohlídku hradu se mi zdá až moc pekelný vedro a těším se spíš na nějaký občerstvení dolů do vesnice. Stoletá lipová alej podél Divoké Orlice je fakt parádní místo na procházky, takže si nechávám zajít chuť na fotku bez lidí, ale nenechám si zajít chuť na tvarohový dortík v cukrárně v Potštejně. Ještě by k němu mohly být ty ostružiny a maliny, co celej den uždibujeme všude, kde se mihne dozrávající plod, a bylo by to dokonalý.
Dneska sou samý foto pauzy, takže nějak chybí dostatek času a ochoty zmáknout zadanou kilometráž. Ale když tady je tak krásně, že musím všude chvilku posedět a pokochat se a tady a támhle něco vyfotit… Takže padá náhradní plán, na hrad Litice nad Orlicí až zítra a protože by to byla chůze pro kilometry (asfalt) a taky bychom se nedostali na správnou stranu břehu s vodopádem, tak se svezem vlakem. Vodopád Kamarád by bylo bohužel možný vidět jen ze soukromýho pozemku za plotem, takže to zkoušíme obejít horem a nějak k němu nakouknout od trati, ale koryto je úplně vyschlý… Tak nic, aspoň to vezmeme nad tratí mimo značku, pěkně s výhledem na koleje a jsme odměněni borůvčím a vřesem, což mě v téhle nadmořské výšce lehce zaskočilo, vždyť Divoká Orlice šumí hned za kolejema…
Alternativní trasa má ještě jeden parádní výhled, a to na hrad Litice nad Orlicí, který jsme nakonec nestihli, protože jsem dala přednost vlaku o dvě hodiny dřív s tím, že někdy příště se musím vrátit dokončit trasu a tak se budu mít aspoň na co těšit.
Komentáře