Na výletě s Mawenzi
  • Úvodní stránka
  • Výlety
    • Jednodenní
    • Vandry
    • Vícedenní
    • Zájezdy
  • Psiska
    • vlčí špička Feri
    • vlčí špic Tim
    • lapinkoira Charlie
  • Inspirace
Vyberte stránku

Českým rájem kolem Kokořína do Drážďan 17-19.09.2016

Výlety, Vícedenní | 0 komentářů

* Trasy: Sobotní okruh v Českém ráji

* Trasy: nedělní okruh Kokořínskem

* Ubytování: v pátek U Cerhů a o víkendu v Penzionu U Rybníka

 

Sobota 17.09.

Den jsme začali procházkou po Kněžmostu, který tento víkend slavil 700 let od založení – stejně jako má letos 700 let výročí narození Karel IV.

Zobrazit článek (810 více slov)

Předpověď slibovala celodenní déšť, ale nakonec se fronta zasekla víc na západě a nám se objevilo bezdešťové dopolední okýnko. Upravili a zkrátili jsme plánovanou trasu i díky radám pana domácího z Kněžmostu a vyrazili na výlet v obavách, abychom nezmozkli.   Vzduch jak v prádelně, takže ač teplota oproti posledním dnům výrazně klesla, byly jsme řádně zpocení a zmožení. Hrad Valečov z přelomu 13. a 14. století a Valečovské skalní světničky nás spolehlivě zaměstnaly na tak dlouho, aby naše průměrná rychlost klesla na hlemýždí tempo. Stáří skalních bytů nelze přesně určit, ale původně sloužili jako opevněné tábořiště a zimoviště, když hradu v 15. století vládli bratři Bernart a Bartoš. Později, počátkem 19. století se do světniček stěhovala místní chudina, tzv. skaláci a žila zde až do konce 19. století, kdy byla násilně vystěhována, dřevěné podlahy vytrhány a zasklená okna zničena.

Šnečí tempo se nezlepšilo ani na zbytcích skalního hradu Drábské světničky, který byl založen ve 13. století. Vyhlídkám do okolí bránila nízká oblačnost, i když jinak by asi byly luxusní, takže pak už jsme kopli do vrtule, prosvištěli “Studený průchod” bez kýženého pocitu studeného vzduchu (asi proto, že ani mimo průchod nějak teplo nebylo) a bez dalších zastávek jsme dokončili celý okruh. Déšť nás nakonec zastihl až večer v České Lípě. Hladoví jsme prošli kolem dvou zavřených hospod až k naší spáse, vietnamské restauraci Malý Saigon na náměstí u ulice Moskevská. NIKDY TAM NEJEZTE. Saigon to byl, a ne malý.

Neděle 18.09

Nedělní předpověď byla znatelně horší a taky pršelo celou noc. Nebo spíš lilo jako z konve a dopoledne se to nemělo moc lepšit. Aktualizovali jsme plán tak, aby začal prohlídkou hradu Houska a doufali, že plán na přečkání deště pod střechou klapne. Klapl. Vylezli jsme z hradu do husté mlhy, ale nepršelo. Navíc jsme přibrali Pražskou posilu s foťákem, takže slovy jednoho člena výpravy jsme museli přepočítat koeficient rychlosti pohybu v závislosti na zvýšeném počtu kusů s foťákem. Kupovidu oproti předchozímu dni byla naše rychlost značně vyšší. Možná za to taky mohl fakt, že jsme v celku neměli nic k jídlu a žádná z míjených vesnic neoplývala ani nálevnou, natož podnikem s teplým jídlem. Jestli nám včerejší výhledy přišly nevýrazné, v porovnání s dnešníma byly luxusní. Ale mlha měla něco do sebe a zažít nádhernou podzimně mlžnou atmosféru koncem léta, to se nepoštěstí moc často.

Hladoví, ale jako zázrakem suší jsme zamířili do restaurace Děs a Běs (jak říkal průvodce na Housce hradu stejného jména – Bezdězu, který by za jiných povětrnostních podmínek byl jistojistě vidět) – naprosto nepoučení ohledně správného výběru jména. Vlastně původně jsme chtěli jinam, ale ukázalo se, že pizzerie ještě ani není oficiálně otevřená a majitel nás poslal právě tam, kde jsme nakonec skončili naprosto přecpaní parádním jídlem.

Pondělí 19.09

Dnešní plán byl jasný – kopec Sleza v Polsku – dokud navigace neukázala, že těch 160 km bude asi na 4 hodiny jízdy. Tudíž sme bleskurychle nasadili náhradní plán pana řídiče a vyrazili směr Deutchland a rovnou jsme přibrali zastávku na skalním mostě Bastei. Díky hodné duši ze severu jsem už věděla, že Němci v pondělí mají památky narozdíl od nás otevřené, což se teď náramně hodilo. A v porovnání s loňskou návštěvou v parném prázdninovém dni tu dnes v mlžném a studeném září byla jen hrstka turistů. A taky velebím štědré Němky, které při mém zoufalém “kaine ojros” dali drobné na toaletu. Kluci se mi pak smáli, že můžu ještě vyžebrat 6 éček na vstup do placené části zbytků skalního hradu.

Přesun do Drážďan už s eurama v kapse proběhl hladce a tak jsem měla možnost poprvé a pravděpodobně i naposled vidět nádherné centrum tohoto Německého města, které bylo v roce 1945 bombardováno s takovou silou, že několik dní hořelo. Zemřelo zde bohužel i mnoho lidí. Znovuvybudování města trvalo desetiletí. V roce 2005 byla obnova města prakticky hotová a vysvětil se Frauenkirche – Kostel Panny Marie, jehož rekonstrukce trvala téměř 12 let a stála 180 milionu euro. Podobné osudy tu mají i další památky, třeba kostel Kreuzkirche, který vyhořel od roku 1491 pětkrát a ve stávající podobě byl otevřen v roce 1955. Kolem galerie Albertinum po Brühlově terase, kterou hrabě Heinrich von Brühl založil mezi lety 1739-1748 na pevnostním valu přes Augustův most až k soše s kadícím prasátkem, které určitě jinde ve světě nemají. Památek tu je je na jednom místě tolik, že tvoří při pohledu z protějšího břehu krásnou podívanou. Krom Albertina, které bylo vybudováno jako zbrojnice a později přestavěno a přejmenováno, jsou vidět i další stavby jako umělecká galerie v Lipsiove budově nebo katedrála Nejsvětější Trojice. Prošli jsme zahrady barokního komplexu Zwinger a nakonec využili nového se starým a smrt hlady jsme zažehnali za pár euro v Mc Donaldovi, sídlícím v historickém domě z roku 1953, na zrekonstruovaném náměstí Altmarkt, kde se pořádají známé vánoční trhy. Když jsme se s Drážďany loučili, ukázalo se na chvíli i slunce a modrá obloha, než nám zbytek cesty do Brna propršel.

 

Kostel sv. Františka Serafinského, Kněžmost Pomník obětem květnové revoluce 1945 K Valečovským skalním bytům Valečovské skalní byty Hrad Valečov Výhled na obec Dneboh Schody v pískovci nás zavedly až k Drábským světničkám Zřícenina sklaního hradu Drábské světničky Studený průchod - PP Příhrazské skály Komárovský rybník Vyrážíme z Housky Ionosférická observatoř, Panská ves ŘOP u Rozprechtic Dražejov - typická architektura pro tento kraj TO Bílé Skály Vřes Die Elbe z vyhlídky u Bastei Bastei Ernst Julius Otto - Německý skladatel Fridrich August II. Saský Frauenkirche (Kostel Panny Marie) Původní část kostela Lipsiova budova (dům umění) Za řekou uprostřed ministerstvo kultury a financí Augustusbrücke Katedrála Nejsvětejší trojice Semperova opera Kašna komplexu Zwinger Kreuzkirche (Kostel Kříže)

 

 

Líbil se Vám článek a chcete jej sdílet?
Share on Facebook
Facebook

Vložit komentář Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Původní web

K webu z let 2005 - 2016 se dostanete tudy

Štítky

do 15km 15-25km 25-35km 35-50km 50-75km 75-100km 100-150km 150-200km okruh 2022 2021 2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2012 2011 2010 2009 2008 Jižní Čechy Jižní Morava Karlovarsko Královéhradecko Liberecko Moravskoslezsko Olomoucko Pardubicko Plzeňsko Střední Čechy Ústecko Vysočina Zlínsko Německo Maďarsko Rakousko Rumunsko Polsko Ukrajina Slovensko Velká Británie vybavení

Archivy

Komentáře

  • Jára: Vandr východní hranou Svitavské pahorkatiny, prosinec 2021
  • Viktor Šrámek: Broumovská vrchovina, listopad 2022
  • Mawenzi: Broumovská vrchovina, listopad 2022
  • Milá Aulehlová: Broumovská vrchovina, listopad 2022
  • Mawenzi: Broumovská vrchovina, listopad 2022
  • Dobrodruzka: Broumovská vrchovina, listopad 2022

Kontakt

mawenzi (šneček) seznam.cz

Je libo novinky?

Loading

Zásady ochrany osobních údajů

Design od Elegant Themes | Běží na WordPress