Mám možnost pokračovat s Petrou, kterou jsem potkala v Krušných horách, na její stezce Českem. Byly jsme domluvené, že během etap Jizerských hor a Krkonoš bychom mohly chodit každá zvlášť a každý večer se srazit a dělat si navzájem oporu na nocleh. Já se po projitých Krušných horách ale9 potřebovala z Děčína vrátit domů a vyřídit nějaké pochůzky a Petra si chtěla dát pár dní oraz, přeskočit sežehnuté Českosaské švýcarsko a pokračovat dál Lužickými horami. Než by je prošla na hranu Jizerek, měla bych pochůzky vyřízené a mohla bych se k ní na Jizerky a Krkonoše připojit.

 

Přestože v Jizerkách jsem v květnu strávila celý týden,  možnost navštívit je znova i v létě mi připadala lákavá. Dokud jsem se doma v klidu nepodívala do mapy, kudy Stezka Českem vlastně vede.

 

Fakt chci chodit celý dny po asfaltu? A ještě k tomu sama? Sice večer bychom se vždy potkaly, ale přijde mi to už moc komplikované. Co když některá z nás bude chtít jít dál, nebo naopak nedojde do daného místa? Jestli mám chodit sama týden po asfaltu, znám lepší lokalitu. Oblast, kde jsem ještě nikdy v životě nebyla a neznám z ní ani kilometr. A ve který je asfaltu neuvěřitelně moc. Jestli mám chodit celý dny sama, chci se přizpůsobovat jen sama sobě. A zase si na chvíli od lidí odpočinout.


Český les.

Pokračování příště.

 

Líbil se Vám článek a chcete jej sdílet?
Share on facebook
Facebook