1. snesou se psí chlapečci?
2. co moje nové boty?
3. opravdu potřebuji jiný objektiv?

Nevím čím to, ale všude po cestě byly kapličky a křížky. Člověk neudělal krok, aby o nějakou v podstatě nezakopl. Prostě nepřímá úměra v praxi. O co víc křížků a kapliček, o to mín výhledů a fotogenických přírodních krás. Nádherná Horákova kaple nás dokonce svojí velikostí překvapila, takže jsem hned měla možnost otestovat půjčený širokoúhlejší objektiv. Hurááá vešla se mi do fotky vážně v celé své kráse! A že šlo opravdu o krásnou kapli, kterou nechal postavit v roce 1966 pan Bernard Dušek na počest toho, že se uzdravil. Napoprvé svůj slib nedodržel, ale měl štěstí, že dostal druhou šanci.

Chlapečci se museli hlídat bedlivým okem, aby si od sebe drželi odstup. Většinu cesty se ignorovali, ale přece jen blízký kontakt jim úplně nesvědčil. Akční dorostenec Ruf byl jak torpédo a neustále tahal klacky všech rozměrů a tvarů, což Tim okázale ignoroval – přece on má hubu jen na to, aby mohl přijímat potravu. A smát se. Na to, že v principu moc nemá rád psy to nebylo nejhorší, ale primárně mu budu vybírat asi nějaký samotkový akce. Nebo s fenečkama:)

Bylo sucho a teplo, přesto jsem už v půlce výletu měla ponožky durch. Jo, tak k tomuhle slouží membrána? Nepropustila ani kapku, to je pravda, ale bohužel ve směru z boty ven. To ještě bude zajímavý. Ale na druhou stranu jsou to botky celkem pohodlný a bez předchozího rozcházení zvládly hned 23 km a nožky se cítily jako v bavlnce (nacucané vodou:). Konečně mám boty, kterým neupadává co pár km podrážka a ani není nutné uvažovat o amputaci malíčku.

Celý výlet byl celkem po rovince, což mě v těchto končinách spíš překvapilo. Krásné bukové lesy, dokonce i pískovcové stěny, kde se v minulosti těžil stavební kámen, ale fakt žádné fotící výhledy. Na zřícenině Lanšperk jsme pojedli a přes první kopec došli až do Ústí nad Orlicí, kde na nádraží ladil ladič pian volně umístěné piano, na které případní cestující budou moct v budoucnu hrát. Díky zpoždění vlaku se stihlo ještě závěrečné pivko na doplnění vitamínu, což byla třešnička na dortu povedenému výletu.
Kromě tuny křížků jsem vlastně vůbec nic nenafotila, takže pořád ještě nemám rozhodnuto, zda ten objektiv až tak moc potřebuju. Kromě toho, že s ním fakt půjdou konečně fotit budovy CELÝ nenabízí až tak moc výhod, kromě toho, že je prachu a vodě odolný, takže na výlety do nečasu jako dělanej a taky ten zoom… Kdo by se spokojil s 3x zoomem když může mít 5x? Taky jste nabyli dojmu, že ten objektiv fakt nutně potřebuju? Pokud ano, přijímám finanční dary, jinak se budete muset spokojit s fotkama, jakýma Vás zásobuju doteď 🙂 (Ono jen tak mezi náma, stejně budou prakticky stejné:)