Už 3 týdny nechodím a 14 dní pod dohledem odborníka. Mám to zakázaný na moje natažený vazy v kotníku. Takže náhradní plán za vandr se zdál být jasný, noha pobolívala, dva dny natěžko se mi s ní chodit nechtělo a plán na dva dny chození s ubytkem se tak zdál jako fajn nápad. Jen mezi bolením nohy bez příčiny, placením ubytka a odjezdem proběhl ten mezikrok. Doktor. Takže odjíždíme do Lednice s tím, že má být fakt super jarní víkend a s foťákama se určiě zabavíme dostatečně, aby nevadilo, že těch plánovaných 35km se rozplyne vniveč…
Busem se přiblížíme k Mlýnskému rybníku na zastávku Lednice, Apollo a v plánu je si oběhnout rybník, taková hodinová procházka pro mohoucího chodce. Namrzlý bláto taje a pěkně klouže, naštěstí trávník je vcelku bezpečná plocha pro pohyb. U Apolla máme štěstí a jsme tu sami, takže odpočíváme a pauzejeme. Zvládli jsme celých 300metrů od busu:) Sedím na břehu a tiše si užívám jaro. Modrá obloha se zrcadlí v hladině, mokrý písek uhýbá pod nohama a vodní ptactvo řve na kilometry daleko. Všelijaký druhy kačen, racci… rozlehlou plochu sotva zmáknu prozkoumat okem a zachytit místní obyvatele, ale ten tepající život je naprosto dokonale slyšitelný. Lehký větřík mi čechrá vlasy a jedna kačena právě přistáva na hladině… Voda je pořád neuvěřitelně ledová…
A pak na pár vteřin všechno stichne, než se tepot života rozbuší s novým elánem.
Cesta kolem rybníka je fajn a ve stromoví je k vidění spousta ptáků, krom kosa ale nepoznám žádný další druh a fotit je moc nemá smysl. Starobylé stromy kolem všude kolem kroutí svoje větve do cesty a popraskaná kůra hostí lišejníky a jmelí, kterého tu vždycky bývalo až až. Moc lidí nepotkáváme a řevu z hladiny jezera nemáme kam utéct. Nechceme. Z pozorovatelny je vyvýšený výhled a nezavazí nám tolik větve z podrostu na břehu, ptáci okupují malý ostrůvek na rybníku.
Večer chceme stihnout zlatou hodinku a vyfotit lednický zámek v celé jeho kráse, ale kazí nám to oblačnost, která zastínila cestu paprskům a zájezd Japonců. Nevadí, máme ještě další misi – ulovit večeři. Po chvíli motání a zavrhování míst s cenama pro japonce nacházíme místní příjemnou hospůdku Na knihovně a pro velký úspěch se do ní vracíme i v neděli, po prohlídce skleníku.
Ve skleníku je vedro, dusno a vlhko, prostě ideál pro kytičky. Já si to plánovaný obíhání a focení kytiček rozmyslím, tohle dusno se fakt nedá. A protože čas do odjezdu busu je dobrý ztrávit nějak příjemně, válení na karimatce na teplým jarním sluníčku to dokonale splňuje. Relax, útržky hovoru zalétající k mým uším, Minaret přes Zámecký rybník … Jaro udeřilo v plné síle a já si to nepokrytě užívám.
Tak to je fakt naprostá nádhera!
Hásky ses měla Mawe v tej lednici, úplnej ráj 😀 😀 Je dobře, žes to s tím procházkováním nepřeháněla, i když i tak, podle toho cos říkala, dostala noha trochu na frak. Ale fotky jsou to nádherný – ty rybniční, ty jsou tak trochu jak 3D . Krása, úplně z toho to kratičký, nečekaný a v únoru nelogický jaro čučí ven .
Hásky ses měla Mawe v tej lednici, úplnej ráj 😀 😀 tetkon už jen zkusit jaký to je bejt v mrazáku:D 😀 😀 .
Je dobře, žes to s tím procházkováním nepřeháněla, i když i tak, podle toho cos říkala, dostala noha trochu na frak. Ale fotky jsou to nádherný – ty rybniční, ty jsou tak trochu jak 3D . Krása, úplně z toho to kratičký, nečekaný a v únoru nelogický jaro čučí ven .
Díky holky 🙂 bylo naprosto nefalsovany jaro takze v pulce unora 🙂
Mawe, moc mě mrzí, že tě otravuje koleno, ale měla jsem nemlich ten samej problém, prostě vandráckej muribundus… Občas nefungovalo vůbec, občas úplně bez problému… Držím palce, u mě se to nějak nakonec srovnalo samo, tak snad to budeš mít stejný.
Tak hlavně, aby do west highland way bylo v pohodě, teď to ještě nějak přežiju ten chodící útlum… Díky:)